Košík je prázdný

Prvek ohně

energydecin@gmail.com3.6. 20240377x

Léto patří k prvku Oheň, který nás umí zahřát svým teplem, ale musíme se mít na pozoru před jeho žárem, aby nás nespálil.

„Když máš oheň, máš kamaráda.” To říkají trampové a vůbec lidé pohybující se dlouhodobě v přírodě. Zapraskání ohně je zárukou toho, že se zahřejeme, že máme kde být, uvařit si jídlo a jsme chráněni. Možná proto se do domů vrací krby, kamna na dřevo, my u nich sedíme, venku zuří nečas, a nám je hezky. On ten nečas totiž může zuřit i uvnitř. Uvnitř nás. Být bez Ohně uvnitř znamená být bez náboje, bez radosti, bez chuti jít do něčeho srdcem. Anebo lidé bez srdce. To jsou takoví, kteří jsou natolik zaneprázdněni tím, kdo jim jak ublížil, že zapomínají na to, jestli sami neubližují.

V čínské medicíně je s Ohněm nerozlučně spjato srdce a také tenké střevo. Tyto dva orgány mají stejný pohyb energie jako Oheň. Tedy prudký, rychlý, šlehající, oba orgány jsou zcela neúnavné, srdce se nikdy nezastaví a tenké střevo vlastně také ne. Mezi charakteristiky Ohně patří schopnost zahřívat a sklon k přehánění, velká rychlost, ale také schopnost odolávat chladu i obtížná odpověď na jakoukoli snahu o regulaci. To moc dobře známe ze života. Když naše srdce vzplane Ohněm lásky, je to nezadržitelná záležitost. A všichni okolo už vědí, že to bude průšvih, jen my stále hoříme a je nám to fuk. A čím víc nám moudří radí, tím hoříme víc.

OHNĚ může být HODNĚ nebo málo

Koho by tedy překvapilo, že emocí srdce je radost, že v něm sídlí náš spirituální duch, že patří létu, kdy je vše plné síly a ohnivosti, že je to orgán, v němž je velké množství energie. Také zodpovídá za souvislou řeč s jasným a uspořádaným obsahem. Tato záležitost je velmi významná pro diagnostiku a terapii. Lesk v očích, živá přiměřená řeč včetně řeči těla, pocit tepla, laskavosti a soucit, jsou příznaky člověka s dobrým (zdravým) srdcem.

V čínské medicíně platí, že jakékoli přehánění znamená problém. Jinými slovy: “I dobrého pomálu.” Tak akorát. Podle konstituce člověka, podle jeho životní reality. A totéž platí o radosti. Naše populace si obvykle přeje všeho nadbytek, včetně radosti. Pak vznikají velmi lehce závislosti. Někde nám je dobře a my chceme znovu, víc a nejlépe, aby nám bylo dobře pořád. Jen moudří vědí, že opravdové dobře se rodí uvnitř. A jen osvícení si je umí udržet za všech okolností.

Když je náš Oheň oslabený, cítíme únavu až apatii. Nemáme chuť do něčeho jít, nechceme nic dělat, nejraději bychom jen leželi. Anebo nebyli. Naše srdce bije pomalu, všude v těle vidíme deficity v prokrvení. Máme chladné ruce a nohy, je nám neustále zima, máme ze všeho strach, obavy, které ostatním připadají naprosto divné. Na fyzické úrovni je srdce jak v západní, tak čínské medicíně orgánem, který pumpuje krev. Je to neúnavný dříč, na němž bezprostředně závisí náš život. Tento orgán se nesmí zastavit, jinak do dvou minut život vyprchá.

Tenké střevo má jednak značný vliv na trávení, jednak také na vstřebávání tekutin a hospodaření s nimi. V západní medicíně známe velmi obtěžující záležitost – a sice Crohnovu nemoc, chronický zánět tenkého střeva. Taková nemoc přímo souvisí s pacientovým životem, jeho emocemi, které jsou často potlačené, jeho přáními, která nejsou plněna, a především jím samým. A pak Oheň někde šlehá, ale jinde chybí.

Šlehání srdečního Ohně se může projevit jako bušení srdce, neklid, nespavost, kdy člověk usne, ale má jen lehký spánek. A také má hojnost snů. Může mít zarudlý obličej, vyšší krevní tlak. Pokud je Ohně nedostatek, vzniká naopak deprese. Člověk je bez chuti k čemukoli, bledý, má pocit že nic nemá cenu, dělá věci mechanicky, z donucení. V krajních případech může být zcela apatický.

Obávanou nemocí srdce je infarkt. Je prokázáno, že jej častěji dostávají lidé podléhající nátlaku a reagující na něj zvýšenou aktivitou, vyšším tlakem na sebe – na svůj výkon. Jsou to také lidé, kteří mají velkou schopnost širokého srdce, tedy ti, které zajímají osudy a potíže nebo radosti ostatních. Problémem je, že je často přebírají na sebe, a v touze pomoci si tak nakládají na svoje záda starosti jiných a pak klesají pod jejich tíží.

PROTIKLADEM LÁSKY JE STRACH

Člověk žije svůj život, jak nejlíp umí. Někdy lépe, jindy hůře. Klíčovým slovem je láska. Láska k sobě, k životu. Pokud opravdu umíme milovat svůj život, a věřte mi, někdy to vůbec není lehké, máme vyhráno. Jsme silní v srdci, tedy srdnatí. Nebojíme se mít srdce na dlani, být srdeční. Je třeba na tom pracovat. Jen pro zajímavost – protikladem lásky není nenávist, jak se mnozí domnívají, ale strach. Strach je emocí Vody – tedy toho, co je schopno oslabit anebo dokonce uhasit Oheň. Nedejme náš Oheň. Pečujme o něj tím, že rozvíjíme radost, soustředíme se i na malé věci, a tak jako hrozinky z mazance vyzobávejme z každého dne hezké zážitky. I v nejhorších dnech zpívají ptáci, kvetou květiny.

Pomoci nám v tom může Korolen, jenž ale umí navíc spoustu věcí.

Autor: MUDr. Alexandra VOSÁTKOVÁ, časopis VITAE